čtvrtek 16. listopadu 2017

Pro blogerku


Většina batohů, které v posledních týdnech šiju, vzniká v utajení. Přejete si je pod stromeček pro své dcery a ženy. Nebo i pro sebe: vybíráte si látku, koženku, kapsy, typ, ale výsledek posílám manželovi a vám bude odtajněn až pod stromečkem.

A tak musím zůstat tajemná až do konce i já..

Než jsem začala ušité věci prodávat, bála jsem se, jestli se někomu vůbec budou líbit tak, aby si je koupil. A  je pro mě velká čest, že se vám moje práce nakonec líbí tolik, že jí chcete dokonce obdarovat své blízké. 

Další level pro mě pak nastává tehdy, když si mou práci koupí (nebo přeje :)) někdo, kdo sám taky šije. Nádherné věci šije. A vím jistojistě, že jeho vkus je vytříbený a že proti jeho (jejím) barevným kombinacím se ty moje můžou jít zahrabat.

Přesně to nastalo u Lady Tattooch Jany, za kterou dnes tento zaječí batoh  odfrčí Českou poštou...

pondělí 13. listopadu 2017

Sedm



V říjnu se u nás s oslavami roztrhl pytel, koncem měsíce jsme slavili s Klárkou.

Má ráda lego, dospělácké omalovánky (nejlépe fixkami), svíčkovou omáčku a langoše. Zbožňuje kolo, brusle, výlety - ale jen za předpokladu, že jde s námi některá z kamarádek. Číst knížku byste jí mohli celý den - poslouchala by. Snadno se pro cokoli nadchne. Terezku by možná chvílemi vyměnila :), ale Sáru nedá za nic na světě...

pátek 3. listopadu 2017

Sára roční



Co den, to pokrok. Umí všechno, co je pro třetirozenou podstatné:

Přihlásit se (velmi hlasitě) o jídlo, když kdokoli cokoli k jídlu má.
Pokud ani tak není vyslyšena (tři hladové děti nemůžou být obslouženy všechny hned), umí si najít jídlo sama - v tašce, v šuplíku, kdekoli.
Když ji někdo něco bere, nedá se. A řve.
Ujde sama zatím jen pár kroků, zato šplh na cokoli zvládá na jedničku. A hlavně rychle. Šplhá na stoly (bohužel úspěšně), na schody, i na přeblovací pult už se vyškrábala. Buď jsem už na toto období, kdy musíte být dítěti neustále v patách, zapomněla, nebo je Sára oproti holkám děsně akční. Nenene sice říkáme, ale zatím to není moc platné. Vlastně vůbec platné.

Jedničkou mezi batolecími hračkami je žlutá kačka do vany - vydrží ji šudlat a žužlat i desítky minut. Jinak vede vyndavání věci z čehokoli (včetně mojí peněženky) a nandavání věcí do čehokoli. Třeba jednotlivě balené čaje a k nim papírová krabička - vystačí si. Velmi oblíbené místo je spodní šuplík s hrnci.

Napodobuje slova a já si říkám, jak je šikovná, ale ono už to asi v roce je celkem normální. Ale stejně bych řekla, že jí to jde :)

Noční kojení naštěstí pro mě zredukovala na jednu dávku. Spí dvakrát za den, a pořád zásadně v kočáru zaparkovaném v chodbě.

Přesto, že je den s ní poslední dobou trochu náročnější a počet roztahaných věcí, hraček, všeho se zněkolikanásobil, je to pořád moc pozitivní a vysmáté dítě.

Od 24. října už ne miminko, ale batole..












neděle 22. října 2017

Podzimní výletování


Ani já ani muž odtud nepocházíme. Přistěhovali jsme se sem v podstatě náhodou, na začátku všeho byla zmínka kamarádů o domě, který už dlouho nikdo nechce koupit. A nebyli bychom to asi my, kdybychom ho nakonec nekoupili..

Dostupnost do Brna (pro nás kvůli práci dost klíčová) je skvělá, město je více než baby-friendly a okolí nádherné. Některá místa nás nutí se vracet i vícekrát do roka. Na Veselském Chlumu jsme byli letos na jaře. Když ale minulý víkend předpověď počasí slibovala výjimečný den, jeli jsme zas. Výhledy do barevného kraje, nadšení kamarádi, kteří za námi přijeli až z rodného (a rovného) Poodří, k obědu domácí hamburgery s luxusním výhledem. Svátek měly všechny Terezy, a tak jsme Terezce na Chlumu předali draka. Jen ten vítr zrovna ten den vůbec nefoukl, takže ani Drak, který létá, nelétal. Nevadilo to, vyřádili se všichni, včetně dospělých. Nejmenší holky jsme trochu unavili, Sára proto musela na chvíli za krk a o kočárové svezení byla bitka. Lomnice - Štěpánovice: 7,6 km










------------------------------------------------------


Pořád je ale v okolí spousta míst k objevování - v Boskovicích jsem byla tuto sobotu poprvé. Klárka si kousek odtud zaběhla svůj první orientační běh, kde už byla schopna sama se zorientovat v mapě. Prošli jsme poprázdninově opuštěné boskovické Westernové městečko a začínali proklínat výsledky voleb. Holky měly z našich řečí hlavy celé pomotané, museli jsme jim chvíli vysvětlovat, že i když nebude lépe tak, jak někdo slibuje, dále můžeme bydlet tam, kde bydlíme, a chodit do školky a do školy. Nezdá se to, ale téměř sedmileté dítě si v hlavě spojí ledacos..

Historie Boskovic je bohatá a současnost si jí cení. A opravuje. Zámek jsme okoukli jen zpovzdálí, zato v krásném zámeckém parku s opravenou jízdárnou a skleníkem jsme byli skoro do setmění. A to nové (nebo zrekonstruované?) letní kino! Hrad už měl nejspíš po turistické sezóně, navíc jsme k němu dorazili skoro za tmy. A protože my prostě nemůžeme jít zpět do města tou stejnou cestou, zažil náš kočár další terénní jízdu kolem staré bašty a židovského hřbitova. A kdybychom tam nepotkali dost strašidelně vypadajícího šourajícího se černého pána kousek od hřbitova, který nám určitě odčaroval náš poslední ze tří dudlíků (dva jsme ztratili den předtím), možná bychom nikdy neobjevili celý hlasový rozsah naší Sáry. 

Cesta autem zpět bez dudlíku byla opravdu výživná. Skoro stejně jako návštěva boskovické kavárny se dvěma zrovna ne úplně dobře naladěnými dětmi, které v tu chvíli nejspíš zapomněly na všechna pravidla slušného společenského chování.

Když nad tím teď tak přemýšlím, Boskovice na mě asi zapůsobily hodně - dokázaly totiž přebít všechny negativní pocity toho dne. Volbami počínaje, trapasy v kavárně a dudlíkem konče. Pěkné to tam mají..









pátek 20. října 2017

Podzimní věnec..



... je na světě. 


Spolykal hódně listů (tak čtyřikrát více než jsem si myslela) a vyžádal si dost tlustý drátek. I tak bylo těžké z něj udělat kruh - čerstvé listy jsou vážně dost těžké.

Takže jste měly v komentářích z minulého týdne všechny pravdu. Moc vám všem díky, kdybyste mi neporadily, možná by mě komplikace odradily.

Je malý a protože se nám nepodařilo najít všechny listy stejně veliké i kapku šišoidní. Polovina je z listů napůl vysušených, protože nám (mi) prostě všechno tak nějak déle trvá. Ale líbí se mi, moc.

A já už se těším, jak bude vypadat za pár dnů až seschnou i žluté, červené a zelené listy. (A trochu se bojím, aby pak nebyl celý hnědý)

Taky už se těším, až bude viset na dveřích - zatím tam nemáme háček. Snad to stihneme ještě během podzimu :)








A teď už hurá ven - u nás se právě rozpouští nízká oblačnost. A vezmu to přes volební místnost..


čtvrtek 19. října 2017

Relaxační dopoledne aneb nové látky



Občas se pozastavím sama nad sebou a divím se. Na dnešní dopoledne jsem si naplánovala nicnedělání, lenošení, maximálně pár odpovědí na maily.

Asi už ale neumím odpočívat (což mě samotnou dost překvapuje). 

Nakonec to totiž dopadlo tak, že jsem začala fotit včera vytvořený podzimní věnec - zítra vložím, slibuju. Byla jsem zvědavá a fotky nahrála do počítače. Přitom jsem zjistila, že ještě nemám stažené fotky pár nových látek. Když jsem je chtěla nahrát na Fler, zděsila jsem se, jak moc dlouho jsem tam látky neaktualizovala.

A bylo to.

Spoustu látek, kterých už mám jen odstřižky, vyšoupnout pryč. Projít skříň s látkami - a přitom samozřejmě objevit spoustu látek, které jsem v mezičasech nestíhala fotit ani nahrávat. Takže fotit a nahrávat.

A je poledne. Sára se budí a já mám po relaxačním dopoledni.

Máte to taky tak nebo jsem divná jen já?


-----
Každopádně: aktualizace látek je dokončena, můžete směle vybírat a plánovat si své kabelky a batohy. Jen možná plánujte rychle, nějak se mi můj diář (který pořád mimochodem nemám) plní a možná letos poprvé budu muset sáhnout k Vánočnímu deadlinu. No uvidíme...

čtvrtek 12. října 2017

Listy


Zbylo nám pár listů z Klárčina víkendového domácího úkolu, a tak jsme vymysleli princezně šaty. Možná by bylo lepší listy nejdříve vylisovat, takhle bez vylisování jsou ale šaty pěkně trojrozměrné. A každý den jiné, podle aktuální vysušenosti listů. Je potřeba lepit listy čtverečky z oboustranné pásky - lepidlo je neudrží.



A pokud taky tuhle barevnou nádheru venku prostě nemůžete nechat, mám pro vás pár tipů z Pinterestu:


S nejmenšími jde vyrobit obrázky úplně jednoduché..



S většími dětmi o něco složitější..








S listů si taky můžete vyrobit krásný kalíšek na svíčku, závěsnou dekoraci nebo je drobounce pomalovat bílým fixem..






My s holkama máme ještě v plánu vyrobit věnec na dveře. Bude potřeba hódně listů, které jeden za druhým navlečeme na provázek nebo na drátek, ten pak vytvarujeme do kruhu. Toť moje představa. Pokud bude reálná a realizovaná :), pochlubím se po víkendu.

Krásné tereziánské léto vám všem..