pátek 19. ledna 2018

(Ne)pletené čepice



Když máme venku konečně bílo, tak dnes jeden příspěvek o čepicích.

Chtěla jsem letos pro holky čepice pletené, šedé, podšité úpletem, aby byly ještě o trochu teplejší než pletené.

Přes léto jsem ale (opět) čepice uplést nestihla a v podzimním šicím tempu jsem se ani nechtěla pokoušet.

Vybrala jsem proto jeden tak akorát šedý svetr u nás v sekáči a rozhodla se "pletené" čepice vyrobit z něj.

Střih jsem si vytvořila pro každou holku zvlášť podle tohoto videonávodu a jejich obvodu hlavy. Překonala strach svetr rozstříhat - bála jsem se, že všude pojedou oka a už je nikdy nepochytám. Oka ale naštěstí nejely, asi je to strojovým pletením, ručně pletený svetr by možná tak jednoduše rozstříhat nešel. Jako podšívku jsem nakonec použila superměkké minky, které mi zbylo z šití deky. Šila jsem na overlocku. Úpletové čepice jdou šít i obyčejným strojem, na svetr bych si ale bez overlockového začišťování asi netroufla. Na druhou stranu, za pokus nic nedáte a svetry v sekáči stojí pár korun..


To je on: Chvíli jsem se i rozmýšlela, jestli ho nebudu nosit..



Nebudu:)



Horní hranu pleteniny jsem nenastříhávala do obloučků - nechala jsem ji rovnou, dlouhými stehy prošila a stáhla..





Protočit, přišít bambuli z přibližně stejně šedé vlny (návodů na bambuli na youtube najdete tuny), pod bambulí k sobě přišít pleteninu a minky, aby to celé drželo pohromadě. Bambuli chtěla jedna velkou a jedna malou, každá čepice tak, ač stejná, vypadá dost jinak..

Minky je nutné po obvodu čepice na čele trochu přichytit k pletenině, je měkké a bez "přiheftnutí" z čepice vylízá. Použila jsem co nejnápadnější, ruční cikcak steh (aby čepice mohla pružit a steh nepopraskal).


Jeden svetr mi vystačil na dvě čepice a jeden nákrčník (jeho vnitřní strana je taky minky).


Ozdobičky, třpytivé hvězdičky nebo dřevěné knoflíkové vločky seženete v každé lepší galanterii. Jen naše Terezka si nejdříve vybrala hvězdičku červenou, což jsme ale po přišití na čepici s mužem nerozdýchali - vypadala jako rudoarmějec. Naštěstí si to nechala vymluvit a hrdě nosí hvězdičku stříbrnou..



Krásný víkend mějte a sáňkování - jak jinak než v (ne)pletených čepicích - zdar ...


čtvrtek 11. ledna 2018

První letošní..


.. batoh.

Z osvědčené látky (Šárka) a osvědčené kombinace. Od Báry pro Báru :)

.....

Nějak se letos nemůžu dostat do tempa. Ani šicího ani životního.

Ráno tma, holky nechtějí vstávat a já vlastně taky ne.

Milion každodenních povinností, každý den stejných a pořád se opakujících, mě občas strašně ubíjí. To asi každého, že?

Snažím se dělat věci, které mi dělají radost, ale mám tak málo času.

Ne, že by mi děti radost nedělaly, ale někdy by se hodilo pár dnů dovolené (od rodičovské dovolené)..

Spoustu sil sobě i vám všem přeju!

čtvrtek 4. ledna 2018

Vánoce 2017


O Adventu i o Vánocích býváme doma, nás samotných pět. Stromeček zdobíme odpoledne před Štědrým dnem, ten den chystáme i salát, pečeme vánočku, kupujeme a porcujeme kapra, doděláváme poslední nepečené cukroví. Letos se musím pochválit, že jsem si na ten den nenechala žádné jiné "dodělávky", takže už od tohoto dne všechno plynulo v poklidu. Do 22. prosince trocha stresu samozřejmě byla, ale tak nějak mám pocit, že kdyby nebyla, asi by si pak člověk ten vánoční klid ani neužil..

Stromeček jsme letos zachránili z podzimní lesní prořízky, už tam chudák asi chvíli ležel, takže vodu nepije a už od nazdobení opadává. (Sára mu samozřejmě v opadávání vydatně pomáhá). Ale jak voní! Takhle mi snad ještě žádný stromeček nevoněl - proto mu ty kvanta jehliček po celém domě ráda odpustím.





Betlém (který celé mé dětství stál pod stromečkem u mé babičky, který se před pár lety na zažloutlých arších papíru našel ještě v jednom vydání na babiččině půdě a muž ho vyřezal, nalepil a sestavil), letos putoval namísto pod stromeček do knihovny. Sářiny nájezdy by totiž nemusel přežít. Nakonec musí ale i v knihovně být pod dohledem - to dítě totiž zdědilo lezecký gen a vyšplhá k němu. 

Baňky na adventní kalendářový stromeček měly u holek velký úspěch. Nejvíc je bavily baňky vybarvovací a inkoustové se zmizíkem, Klárku nadchla ta šitá na šicím stroji. Sáru bohužel kalendář taky bavil a tak se vytrvale celých dvacetčtyři dnů snažila baňky ze stromečků otrhat. Přežil, ale o fous..  







Co se týká dárků, měli jsme letos Vánoce ve znamení tučňáků. Terezka si totiž (po loňské plyšové kočce) letos moc přála tučňáka. Začátkem prosince s tímto přáním dorazila ze školky a od té doby nemluvila o ničem jiném. Porušila jsem proto svůj slib nefušovat Ježíškovi do řemesla a jednoho vykouzlila. Holky v tom ale naštěstí mají jasno: tučňáka šil Ježíšek a basta.



V rámci prosincové Terezčiny tučňákové kampaně jsem nevydržela a musela objednat knížku 365 tučňáků. Hláška o tučňákovi číslo jedna, kterého je nutné nakrmit až bude mít hlad, byla napsaná i na zabaleném balíčku s tučňákem a stala se nejcitovanější větou těchto Vánoc. Naštěstí pro nás druhého ledna žádný další balíček nedorazil..





Vyměkla jsem po sedmi letech i co se týče Lega-dupla. První krabici v naší domácnosti našla pod stromečkem Sára. Holky ji s vybalováním rády pomohly :) My s Klárkou propadly skvělé hře Patchwork a já díky novému a skvělému vánočnímu albu znovuobjevila Radůzu.

Terezka krom tučňáka dostala i brusle a nadšeně tak chodí testovat naše nové tišnovské kluziště. 

Já stihla sama sebe ještě před Vánoci za všechny odeslané ušité zakázky odměnit Vánoční kuchařkou pro dceru. Florentýna totiž v loňském roce obsadila naší kuchyni a já konečně nadšeně vařím. (Nechtělo se mi letos vůbec péct ani nic jiného a vánoční nálada v prosinci nějak dlouho vázla - Florentýna mě zachránila a nakonec byl vaječný likér, punč i ta nálada). Jinak taky začínám vyšívat (ještě nevím moc kdy - asi mezi půlnocí a druhou ranní :)) podle knihy Steh-by-steh.

Silvestr a Nový rok jsme strávili na otočku u našich na severu. I běžky na Pustevnách (Beskydy) nakonec proběhly - i když na jarním sněhu, v podzimním počasí a v mé hudravé náladě.  I taková - hudravá - jsem v roce 2017 často byla.


No, chtěla jsem původně napsat dva odstavce a zase nic. V prosinci jsem co se týče blogu moc užvaněná nebyla, tak si to asi musím vynahradit.


Moc vám všem děkuji za vaše pochvaly, komentáře, rady a inspirace. I za spoustu předvánočních i povánočních objednávek - pořád nemůžu věřit tomu, že tolik dam bude v příštím roce zdobit můj batoh nebo kabelka.


Žádná předsevzetí letos nemám. Loňský plán (klik) jsem z plánované poloviny asi splnila, kapku mě ale ten seznam celý rok stresoval. Nějaké plány v hlavě mám a pak taky ty resty z loňska. Budu ale prozrazovat až když splním. Pokud splním, protože s naší akční Sárou toho teď zrovna moc plnit nejde.

A tak vám  i sobě do nového roku přeji hodně zdraví a taky času sama pro sebe. S malými dětmi (a vlastně i bez nich) ho totiž nikdy není dost..


pondělí 18. prosince 2017

Před Vánoci do divadla

Dostala jsem k listopadovým narozeninám úžasný dárek - lístky do divadla pro nás všechny čtyři, plus hlídání "té páté". 

Kolikrát už jsem o divadle s holkama přemýšlela, ale zatím jsme byli jen s Klárkou v Ostravském divadle loutek. Teď už by snad vydržela koukat i Terezka - jen jsem se pořád nemohla odhodlat.

Na 17. prosince, týden před Štědrým dnem, bych si nejspíš lístky sama nekoupila: organizačně se v těchto dnech začínám hroutit, došívám poslední objednávky, posílám poslední balíčky, začínám kupovat suroviny na první druh cukroví, zabaleno nemám, úklid kamsi zmizel..


To bych ale udělala obrovskou chybu, protože to bylo snad nejhezčí vánoční naladění jaké jsem kdy zažila!



Jak jsem se ztratil aneb malá vánoční povídka
Ludvík Aškenazy, Jan Borna, Mahenovo divadlo v Brně


Krásný příběh, vánoční atmosféra, krásné (retro) kulisy, více či méně skrytý (vkusný) vtip, skvělí herci. Holky poprvé ve velkém divadle, oči navrch hlavy, příběh zajímavý pro děti i dospělé, všeobecná spokojenost. (Na to, že se stihly poprat ve frontě na záchod tak, že to slyšelo celé foyer, se pokusím rychle zapomenout).

Letos už to nestihnete, ale pokud jste z okolí Brna a máte děti, příští rok Vám toto představení rozhodně doporučuju..


P.S. Ségra a Tome - moc děkujeme!




Jedna nekvalitní, ale dokumentačí fotka z mobilu

pátek 15. prosince 2017

S čím si hraje roční dítě?



Neboť velmi rychle tyto věci zapomínám, rozhodla jsem se pro každoroční inspiraci vás (a v budoucnu i sebe samé) ohledně krásných hraček pro děti.

Mám teď čerstvě v hlavě s čím si Sára ráda hraje, co ji baví, snad i rozvíjí a taky co mému oku lahodí. Jak poroste, budu v dalších letech přidávat další tipy.



Pokud letos opomenu gumovou kačenku do vany, o které jsem tady už několikrát psala, mou krabici odstřižků látek, krabičku s čajovými sáčky a krabičku papírových kapesníků (poslední dvě výrazně nedoporučuji:)), máme doma oblíbené toto:


- navlékání čehokoli na cokoli - krtek od české Detoa nebo mírně pokročilejší ryba z e-shopu Agátin svět

- stavění komínů - stavíme z obyč dřevěných "klapetek" nebo kostek, ale s dřevěným magnetickým pávem (Agátin svět) to určitě musí jít taky skvěle

- k narozeninám Sára dostala velké dřevěné magnety Farma (firma Villac). Moc hezky a podle mě zábavněji než v knížce se na nich Sára uší poznávat zvířata (až na to, že už jich polovinu nadšeně naházela za ledničku)

- Pěnové nálepky do vany jsme nikdy neměli a holky si s nimi na návštěvách vždycky hodně hrály - firma O-oops a Bathtime story - Forest - Sáře jsem o jejich Town variantu napsala Ježíškovi

- misky s dírkami do vody z kaučukového dřeva (Agátin svět - pro kojence a batolata), které se určitě dají vkládat i do sebe, musí být skvělé. My máme plastové (IKEA): skládáme na sebe, do sebe, přelíváme ve vaně a taky je točíme na podlaze jako káči - to má Sára vůbec nejradši

- k dřevěnému pišlickému autu asi není co dodat - je úžasné

- co se týká knížek, tak nám letos Ježíšek nadělí tuto skvělou interaktivní od Svojtky se spoustou otevíracích oken a prostrkovacích dírek - to aby čtení bavilo nejen dítě, ale i vás :) - Kdopak bydlí v ZOO a Kdepak bydlí zvířátka

- specialitou nakonec jsou látkové, didaktické, hmatové, montessori a nevím co ještě knížky byZita. Zita dokáže dovnitř z pevné plsti našít tolik úžasností, že si určitě po večerech budete hrát i vy :)

- co jsem do koláže nepřidala, jsou dřevěné vozíčky s dřevěnými kostkami a víkem, skrz které mohou děti kostky různých tvarů prostrkovat. Podle mě geniální nápad a několik dlouhou dobu použitelných hraček v jednom - jen teď nemůžu najít žádný kloudný obrázek..




Původně jsem chtěla tento příspěvek napsat až po Vánocích, aby to snad nevypadalo jako nějaký náš dopis Ježíškovi, říkala jsem si ale, že by se vám teď před Vánoci mohl hodit jako inspirace pro děti ve vašem okolí. No, krapet nestíhám, a tak nevím, jestli tu inspiraci ještě stihnete letos zužitkovat. Pardón.. Taky jsem původně chtěla vkládat i s odkazy, ale nechám to nakonec na vás - však vy si už hračku "vygůglíte"

Do běžných hračkářství už téměř nechodím - krom jednoho regálu s dřevěnými hračkami mě tam většinou nic nezaujme. Mám ale poslední dobou moc ráda Agátin svět (má kamenné prodejny i jinde než v Praze) a taky e-shop s většinou (nebo jen?) českými hračkami od malovýrobců - Pro prcky. Kvalitní knížky pro děti, ale nejen pro děti, má brněnská Dlouhá punčocha. Rozhodně nejde o žádnou nastrčenou reklamní akci, všechno vychází jen z mých zkušeností - to abyste si o mě nic nemysleli :) 

Snad jsem vás trochu inspirovala a pokud máte nějaký další tip, budu za něj moc ráda. 

Krásný víkend vám všem..





úterý 12. prosince 2017

Nová a lepší

V určitých ohledech jsem dost perfekcionista a s překlápěcí kabelkou jsem pořád nějak nebyla spokojená. A tak jsem ještě přidala magnetické zapínání, dovnitř kapsu na zip a hlavně ještě jeden pár kovových kroužků, aby se kabelka dala nosit za popruh nejen překlopená, ale i nepřeklopená. Trochu jako messenger. A mě osobně se asi nejvíce líbí jedna karabina popruhu zapnutá do spodního kroužku a druhá do horního kroužku, překlopení je pak jakoby trojúhelníkové. Jak ale všechno dělám poslední dny v šílené rychlosti, nějak jsem to zapomněla nafotit.



Více kabelek už letos ušít nestihnu, na šití těchto nových se ale do nového roku hodně těším. Jsem z nich asi trochu nesebekriticky nadšená. A o Vánocích třeba stihnu nějakou i pro mě :)

Během dneška plánuji doplnit můj Fler e-shop o obaly na knihy a toaletky, pokud něco z toho ode mě plánujete, poslední balíčky bych chtěla odeslat tento pátek - mám strach, že potom už to Česká pošta nebude stíhat. Pište si o ně klidně sem nebo na mail - vyjde to levněji..

pátek 8. prosince 2017

Mikuláš u nás doma



Daří se nám s kamarády  držet Mikulášskou tradici. 

Jak děti rostou, je těžší a těžší všechno zorganizovat, namaskovat, utajit a taky  všechny dospělé i děti na jedno místo umístit. A zařídit, aby nespadl dům a pokud možno ani žádné dítě ze schodů. Letos nás u nás doma bylo sedm dospělých a jedenáct dětí, příští rok nás ještě přibude.

Každý rok si říkám, jestli nám to stojí za to - organizace je někdy opravdu trochu "na budku". Když pak ale vidím ty děti, jaký mají k nebeské delegaci respekt, jak vážně (přes každoročních pár siláckých řečí) to celé berou... Stojí to za to.
 
Bojí se tak akorát: moc na to, aby odříkali všechny své jindy suverénní básničky, ale málo na to, aby se nezasmály  Mikulášským vtípkům. A že jich letos Mikuláš měl -  i čert se jednou neudržel a zabublal..

V knize hříchů se pro každého našla i nějaká ta pochvala. Svatý Mikuláš měl ve své knize sice všechno černé na bílém, ale uměl nad ledasčím zamhouřit oko. Tak jak to má být.


Čertovi s Mikulášem moc děkujeme, že do toho všeho s námi ochotně šli a byli skvělí!

A já (i když se mi v úterý večer nesmírně ulevilo, že všechno klaplo jak mělo) už se těším na příští rok - pořád mě totiž ještě nepřestává mrazit, když ti dva vejdou do dveří..