středa 16. srpna 2017

Dva bratři (mého muže), ...

 
.. dvě svatby. Obě  letos na jaře. Každá trochu jiná, přesto podobné.

 

Markéta a Vítek (a Trix).
Červená a modrá.
Kostel v Ústí nad Labem, ale sympatický jáhen brněnský.
Origo nevěstou a ženichem po večerech vyráběné vývazky.
Puntíkovaný dort
 i sukně pro družičky.
Retro šaty nevěsty - švagrové.
Svatební oznámení jako startovní číslo,
ze startovních čísel i vyrobená girlanda. 
Prohlídka labyrintu sklepení a můj právě objevený strach ze tmy.
Noční lekce swingu protančená s Klárkou.
Makrónky Markétiny  kamarádky Markéty.
Focení v Tiských stěnách (fotograf Tomáš Nguyen)
Cestou domů Klárkou vyžádaná zastávka na svezení se pražským metrem..
 
 

Pavlína a Petr.
Jejich malá Julča.
Obřad na břehu rybníka.
Krásné květiny kam se podíváš - na stolech, na louce i v nevěstiných vlasech.
Úžasný mechový podklad pro prstýnky,
dort zdobený čerstvým ovocem.
Klárka užívající si roli družičky
(a Terezka na poslední chvíli ze své družičkovské role vycouvávající),
já poprvé v životě v roli svědka.
Fotbálek po obědě
a koupání v bazénu. 
 
 
Krásné byly obě dvě ...


pondělí 14. srpna 2017

Letní šaty last minute - návod


Chtěla jsem je ušít tak o měsíc dříve, nejlépe už v první polovině června. Povedlo se v půlce července a nafotit až teď. Příště si šití naplánuju na únor a třeba to do června vyjde :)

Střih jsem obšlehla z úžasných HM šatiček, které měla Terezka půjčené od kamarádčiných holek, když si u jejich bazénu totálně zmáchala svoje. Je děsně jednoduchý a postup vlastně taky - třeba se ještě chystáte na nějakou přímořskou dovolenou, kam se podle mě přesně hodí. Ušito máte  do dvou hodin.


Velikost těchto je asi 110 - 116 (4-5 let) , když ale střední část (40cm) o pár centimetrů prodloužíte nebo zkrátíte, můžete si velikost lehce přizpůsobit podle svých potřeb. Vše ostatní bych ponechala stejné.

Budete potřebovat:

- 60 cm látky šíře 110 cm (bavlněné plátno nižší gramáže nebo rovnou popelín)
- 30 cm gumy (šířka max. 1 cm, spíše užší)
- dvě bavlněné tkaničky do bot v barvě ladící k vaší látce



1 - vytvořte střih a při jeho obkreslování na látku (dvakrát - přední a zadní díl) přidejte 1,5 cm, na horní hraně (výstřih) 2 cm.

2 - dejte díly lícovými stranami k sobě a sešijte boky (na obrázku jsou tmavě zelené). Ideálně overlockem, stačí ale i obyčejným strojem a začistit cikcakem.

3 - založte spodní hranu šatů. Tady nesežehluji, zahýbám prsty přímo před patkou stroje. Nejprve půl centimetru, prošiju, a pak ještě jednou: o kapku více než půl centimetru.

4 - založte oblouk ve tvaru U, který vznikl sešitím předního a zadního dílu pod rameny - postupujte stejně jako u spodní hrany (jde to o kapku hůř, protože oblouk je o poznání větší)

5 - na horních hranách vytvořte založením  (2 krát 1cm) tunel. Tím provlečte gumu  - jednu na předním díle, jednu na zadním díle. Na začátku a konci tunýlku gumu k šatům přišijte.

6 - ramínka jsem umotala ze dvou bavlněných tkaniček do bot :) Svázala jsem dvě tkaničky uzlíkem, smotala každou zvlášť proti směru hodinových ručiček a pak je nechala zamotat do sebe (po směru hodinových ručiček). Vypadají tak ramínka jako bavlněný provaz, na každé straně s uzlíkem. Mám každé ramínko dlouhé asi 13 cm, raději ale šaty dítěti přiměřte a délku ramínek si určete individuálně. Přišijte ramínka na okraje výstřihu a máte hotovo.


Tahle látka mě uchvátila, je tak nápadně nenápadná, jednoduchá a geometricky negeometrická, že jsem z ní musela ušít šaty i pro Klárku. Látku jsem objednávala tady. Střih je stejný jako u těchto družičkovských (Burda 2/2006, střih 141 + kolová sukně). Jen ty modelky se čím dál tím měně chtějí fotit..


úterý 1. srpna 2017

V lese namotaná


Kolo byl pro mě po velkou část mého dětství a dospívání hlavně dopravní prostředek. Město, ve kterém jsem vyrůstala, totiž není ani tak město, jako spíše dvě velké vesnice spojené v padesátých letech továrnou na vagóny. Neměli jsme auto, já bydlela na okraji, a tak kamkoli jsem se chtěla dostat, jela jsem na kole.

Vlastně celkově byla naše rodina vždy dost "cyklo". Na kole jsme jezdili pro nákup (s velkou krosnou na zádech a brašnami), na návštěvy k tetám do blízkých měst, po hradech a zámcích v kraji a když si mě se ségrou taťka otestoval, že ujedeme s plnými brašnami několik dnů kopcovatou Vysočinou, vyrazili jsme s plnou polní i na Rakouské cyklostezky. 

Skoro vždy jsem ale jela odněkud někam. Měla jsem cíl: bližší nebo vzdálenější. A důvod k cestě.

Až když jsem poznala svého muže, začala jsem jezdit na kole jen tak. Pro zábavu. Z domu vyjet, dvě hodiny jezdit a pak se zase domů vrátit.

Taky jsem objevila horské kolo. Provoz na silnicích mi tak přestal kazit náladu a i když nejsem žádný super terénní jezdec, jízda lesní nebo polní cestou mě nadchla.

.....

Možná vám neuniklo, že v posledních letech vzniklo v Česku několik areálů takzvaných singletreků. Jde o pěšinky speciálně upravené pro horská (nebo jak mi bylo nedávno vysvětleno "enduro" kola). Stezky neboli traily jsou jednosměrné, je tak zaručeno, že se proti vám v zatáčce nikdo nevyřítí a pěším je sem vstup zakázán. Traily jsou momentálně dost populární, existují lidí (a je jich dost), kteří nikdy nejeli na kole lesem, zato mají sježděné všechny traily v republice.

Já si toto poježděníčko vyzkoušela před deseti lety v Kanadě, bohužel muž tehdy ještě asi neodhadl mé schopnosti  (nebo spíše nechopnosti) jezdit z kopce. První trail, který jsem kdy sjela (nebo spíše sešla:)) byl černý (stupňování barev je většinou stejné jako na sjezdovkách). A já byla vyděšená a odhodlaná tuto "jízdu" nikdy nezopakovat.

Když jsme na loňskou dovolenou vyráželi do Jizerských hor, kde leží jedno z nejstarších (nebo úplně nejstarší?) středisko singletreků u nás, ani mi moc nevadilo, že jsem těhotná, a že na kole bude jezdit jen muž. Vyrážel na traily ráno ještě před snídání, a tak svým ježděním vlastně ani neohrožoval náš rodinný dovolenkový program. Ukazoval mi ale fotky, mapy a pak taky zpovzdálí samotné pěšinky a mě se to přestalo zdát tak nereálné.

Čeho jsem se totiž hodně bála byly prudké sjezdy, kameny, skoky. Aby bylo jasno: jsem ten typ jezdce, který do kopce jede rychleji než z kopce. Na gympláckém cyklisťáku při výjezdu na Praděd to tělocvikář glosoval takto: "Ještě jsem neviděl nikoho, kdo tak rychle dokáže vyjet nahoru a pak tak pomalu sjet dolů". Myslím, že to nemyslel úplně jako pochvalu :)

Abych to zkrátila: slíbila jsem si loni s břichem, že až bude břicho v kočárku, nějaký ten trail si zkusím.



A dodržela jsem to. Na letošní dovolené v Rychlebských horách - projela jsem nejjednodušší (modrý) trail kolem Černého potoka. A byla nadšená. Pěšinka se klikatila lesem, který každou chvíli měnil svůj charakter, k tomu šumění potoka a nikde nikdo. Žádné skoky se nekonaly, každý průjezd nad potokem byl opatřen dřevěným zábradlím a těžší místa vykřičníkem. Trochu jako jízda zručnosti, kličkovaná mezi stromy, projížďka nádherným údolím, kde jsem se díky upravené stezce stíhala i kochat. Celkově mi tato modrá varianta připadala lehčí než projížďka lesem po turistické stezce. Nádhera.

Moje představy, že stezky budou ničit les a vypadat tam nepatřičně a nepřirozeně se taky nenaplnila. Po většinu času šlo o hliněnou pěšinku, jen místy vysypanou světlými kamínky, které v lese ničemu nevadily.

....
 
Vidnavský okruh si na Rychlebských stezkách projela i Klárka.


A takhle vypadaly ty černé varianty (na těch ale já samozřejmě nebyla, fotil muž)




Zastavili jsme se i na Lipovských stezkách v lázních Lipová (Jeseníky). Ty mě ale moc nenadchly - je to spíše sjezdovkové ježdění s na můj vkus velkým počtem klopenek. Více mě tam bavilo jezdit nahoru a kochat se výhledy.




Minulý víkend jsem si díky poukázce na půjčení celoodpruženého kola od Ježíška (díky, díky :)) a hlídání dětí babičkou a dědou (díky, díky:)) projela stezky u nás v Moravském krase. Kolo, na které bych musela hóódně dlouho šetřit, bylo skvělé a skvělý byl i doprovod mého muže, který na mě čekal za každým náročnějším "bukem". A pár takových "buků" v Jedovnicích je. Projeli jsme všechno, co se dalo.

.....

Už mi teď nepřijde nemožné (a vtipné) motat se s kolem celý den v jednom lese - protože traily jsou postaveny většinou na dost omezeném území. Nejet odněkud někam a několikrát po sobě dobrovolně vystoupat stejný kopec, abych ho vzápětí sjela. Před pár lety bych si klepala na čelo..

Asi budu vždy kolo částečně vnímat jako dopravní prostředek a "obyčejné"  turistické stezky mě na něm nikdy neomrzí. Taky už ale o trochu víc chápu lidi, kteří vyznávají tuto trailovou cyklistiku.

Na těchto stezkách je totiž zkoncentrováno vše, co je na ježdění na kole terénem nejzajímavější. 

A to mě, a nejen mě,  ba :)



neděle 23. července 2017

lind


Sítotisk, modrotisk, otisk, pravidelně-nepravidelné vzory, béžová a modrá, plátno. Látky přesně podle mého gusta. 

Už dlouho jim odolávám a v blízké době určitě podlehnu. Batoh nebo kabelka (úplně si představuji tu překlápěcí) s látkou od lind, to je to, co mě teď láká. Látky jako obraz a celkově látky od českých designérů mě momentálně na šití hodně baví.

A kdyby se cestou z Tišnova do Brandýsa nad Labem nemuselo asi šestkrát přestupovat, na nějaký ten sítotiskový kurz bych k lind taky určitě zajela..



pátek 21. července 2017

Samostatné



Jsou holky obě čím dál více samostatné. A já z toho mám radost. 

Dokáží přespat samy na zahradě ve stanu (se zamčenou brankou, nezamčenými dveřmi a rozsvícenou předsíní) bez toho, aby se vprostřed noci stěhovaly dovnitř. 

Nemají problém strávit týden u jedné nebo druhé babičky. Po týdnu se začne stýskat mě i jim. Ten týden si ale oboustranně užíváme - je potřeba si od sebe občas odpočinout. 

A je taky potřeba vyslat je čas od času do světa s mužem. Když jsem byla malá, co bylo víc než nemuset se večer sprchovat, jít spát v kolik se mi zlíbí, večeřet špekáčky, nemyslet na zubní kartáček (vlastně ho s sebou ani nemít) a spát ve stanu se třemi kamarádkami, protože taťka to zmákne pod širákem. 

Taška náhradního oblečení se mi po dvou dnech vrátila domů nedotčená a holky nadšené.. 



pondělí 17. července 2017

Letní šití - batohy

Za posledních šest týdnů jsem ušila pět batohů. Šití jsem zautomatizovala, do návodu, který jsem si loni v létě sepsala, už nahlížím jen občas. Celý proces se tím o dost zrychlil. Ustaly taky nadávky.

Těším se zpočátku na to, jak nastřihnu koženku a látku a jak jim to bude slušet, až je sešiju společně s Lochtí etiketou. Pak se těším, co s tím vším udělá zip. Vybrat kontrastní nebo co nejméně nápadný? Trocha trápení se při prošívání koženkových uší - kráčející patka a jehla na kůži jsou super věc, pořád ale můj hobby stroj nad koženkou kvílí. Protáčení batohu zrubu na líc je při použití téměř prkenné výztuhy do zad batohu pěkná fuška, už na to ale mám pár chvatů, takže už nemusím prosit muže, který mi s protáčením prvních kousků pomáhal. No a ta radost, když je batoh hotov, všechno všude sedí a jdu fotit, tak ta je za odměnu..

.......

Tenhle jsem ušila včera. Výjimečně jsem nedodržela nedělní odpočinek - holky jely s mužem na pánský "čundr", a batoh by vzhledem k našemu zítřejšímu holčičímu odjezdu k babičce měl být dnes odpoledne na poště. Látka se sýkorkami od Myyny nemá chybu. A s červenou koženkou batoh nikdo nepřehlédne. 

Mám taky velkou radost, že se mi podařilo najít tenhle fotokoutek u holek v pokoji - líbí se mi..



Tenhle batoh jsem šila jako náhradu za ten, který byl tmavomodrobílý namísto černobílého. Pamatujete?



A tohle je batoh původní, tmavomodrobílý.



Tento je z mé oblíbené látky z kolekce Cotton Candy - psala jsem o ní tu. Ještě si z ní syslím další dvě látky.. 

Moc milá zákaznice si přála sladit batoh s kabátem. S moc pěkným kabátem. Poslala jsem jí pár návrhů kombinací látka-koženka. A ona si vybrala ten, ve který jsem tajně doufala. Úžasné šití..




Batoh z další mé oblíbené deštníkové látky (Wilburrina) jsem šila na sklad. Je podle mého gusta a mám silné nutkání si jej nechat. Jen co Sára začne běhat a já budu potřebovat volné ruce.. Zatím je ale na Fleru.


Moje prázdninové šití je pomalé a nárazové. Se třema holkama doma nejsem schopná šít, ani večer, to už většinou zvládám jen sedět a hledět. A namlouvám si, že zpracovávám zážitky :). 

Holky jsou ale "funtuleny" a máme hlídací babičky každou sto kilometrů od nás na opačných stranách republiky. Takže až holky sbalí batůžky a vyrazí prázdninovat, nějaké to šití nárazově přece jen bude..



středa 12. července 2017

Dárek




Uklízím po delší době svůj šicí pokoj. Tempo mám prázdninově pomalé, ale kupodivu mě to nijak nestresuje.

Snažím se vměstnat všechny své kabelky do jedné krabice, kterou jsem jim k tomu určila, a ony se tam ne a ne vejít. Nějak zatím nemám místo na velké skladové zásoby, i když uznávám, že je praktické zásobu kabelek mít. Aby si zákazník měl z čeho vybírat.



Chci proto zatím skladové zásoby kapku zmenšit, jinak řečeno něco prodat.

Cenu snižovat nechci, moje cenotvorba zatím není tak dokonalá, aby v ní byl pro slevy prostor. Něco vydělat zkrátka musím a nikdo za mě práci neudělá. Napadlo mě proto, vyhlásit dvoudenní akci typu kabelka a k tomu dárek zdarma. Dárkem bude miniorganizér, kapsička na cokoli od léků a náplastí na cesty až po po kabelce se povalující drobnosti.. Látku i koženku si můžete vybrat podle svého gusta tady, nebo ji třeba sladit s látkou kabelky.



Vybírat kabelky můžete u mě na Fleru, akce platí na kabelky od 999,- výše (nevztahuje se na malé kabelky) jen dnes a zítra (13. a 14. července). A pokud mi o kabelku napíšete tady do komentářů nebo na mail a vyhnete se objednávce přes Fler, 11% s Fler ceny ušetříte. 

Tak směle do toho :)