čtvrtek 22. února 2018

Sára rok a čtyři měsíce





Buď jsem si zvykla, nebo je to o kapičku lepší. Sára krámuje pořád, ale začalo ji bavit po sobě i uklízet. Myslím tím naházet věci zpátky do šuplete nebo do krabičky. Samozřejmě s asistencí, samotnou ji to baví asi tak pět sekund. Pokud ji při vyhazování něčeho přistihnu, dá si většinou říct a přestane.

Moc ráda dělá všechno sama: sama jí (zobat z misky bude cokoli a v jakémkoli množství, nejraději hroznové víno, jablka a sýr), sama se začne oblékat, když se začnou oblékat holky (čepici a nákrčník už opravdu zvládá), umí pít z hrníčku a cesty ze školky dává často po svých. Je hrozně milé a náladu zvedající sledovat všechny, které potkáváme, jak se nad Sářinou batolecí nejistou chůzí rozplývají.

Hned po slově "mamííí", které zopakuje stokrát za den, se naučila říkat "ne". A říká jasné a výrazné "ne" na všechno, i když často myslí "ano". Neskutečně ji slovo "ne" baví. Sama sebe tak odstavila i od kojení, což mě dost vnitřně rozhodilo. Hormony evidentně fungují. Přisála se, vytřeštila oči, řekla "ne", zahrnula mi triko a odešla. A bylo to. 

Další oblíbená slova jsou bopy (boty), olik (rohlík), pipi (čepici), koko (oko), tati, Káka (Klárka).

Dokonale ovládá zvuky zvířat, některé ji rozumíme jen my, umí ale všechny, včetně slona a opice :)

Radovala jsem se, že když už si kojení takhle sama utla, skončí tím i noční buzení na kojící svačinky. Svačinky skončily, ale buzení ne. Je potřeba Sáru přestěhovat k nám do postele a spí až do rána. Já naštěstí taky. 

Je to velký tulič a povaleč - když jsme o jarních prázdninách nemusely vstávat, válela se po mně ráno neskutečně dlouho.

Těším se, až si budu moct oddechnout od celodenního dohledu a budu moct věřit, že někde něco nevymastí. Zároveň se ale zuby nehty snažím tohle roztomilé období užívat. Alespoň tak, jak to jde..








Sára rok až rok a čtvrt




Pro mě zatím asi nejnáročnější období ze všech. A bylo to tak i u Klárky a Terezky, jen Klárka byla první a bylo na všechno více času, Terezka byla ze všech tří nejklidnější dítě, takže i když jsme rekonstruovali dům a nebydleli doma, dalo se to jakž takž zvládnout. Nebo mi to tak alespoň teď zpětně připadá...

Sára je ale lezec, navíc je neskutečně rychlá. Vyšplhá se na parapet, na přebalovák, na stůl, na záchod, o schodech ani nemluvím. Jakoukoli zábranu na naše dvoje schody v domě vymyslím, ona ji do dvou dnů překoná. Klasické bezpečnostní vrátka ani na jedny naše atypické schody namontovat nejdou. Překoná zapříčené široké prkno i  krabici  vyplněnou cihlami. To vše než se stačíte otočit. Náš otevřený dům je pro toto období dětského zrání otevřený až moc..

Nejoblíbenější zábavou je (bohužel) hrabat se v záchodě. Holkám se snažím vysvětlit, že se dveře na záchod musí zavírat, marně. Další oblíbenou záchodovou hrou je rozmotávání toaleťáku, což ale ještě oproti zálibě v zubních kartáčcích není nic tak hrozného. Nebudu to asi rozepisovat dopodrobna, ale asi si umíte představit, co nastane, když se zkombinuje první oblíbená zábava s kartáčkovou zubní zábavou. Jojo, ať žije budování imunity..

Do toho předvánoční šití, všechny ty předvánoční přípravy a  výzdoby (stokrát Sárou rozebrané a mnou znovu nainstalované) a holky vyžadující pozornost (kde mám ten čas brát?), malování barvami a fixami (Sára na toto má senzor, asi jen  zázrakem to zatím schytaly jen trika). Všechny skříňky stokrát vyházené...
 

Jsem z toho strašně unavená a jen s velkým úsilím se držím, abych stokrát za den nebouchla. Štěstí je, že ti přerostlí mimináči v tomhle věku umí být tak sladcí, že hned jak večer usnou, všechno jim odpustíte. A myslíte jen na ty první kroky (v roce a týdnu), slova (jednoznačně "mamíííí", jupí :)) a nevinné úsměvy nad hromadou rozkramařených věcí.
 

Na střídačku zuřivě a rozplývavě jsem toto období prožívala a asi i proto píšu tento příspěvek se zpožděním. Kolem roku a čtvrt se to u našich holek láme a tak už je teď o kapku lépe. Na některých věcech už se spolu pomalu domluvíme..



No neodpustili byste jí všechen ten stres?

čtvrtek 15. února 2018

Asi nedostatek barev..




.. nebo nevím co jiného mohlo způsobit, že jsem tento týden ušila svou zatím asi nejbarevnější kabelku

Echino látku si šetřím už dlouho a teď na ní konečně došlo. Ve hře byla i decentní černá koženka, ale barvy nakonec vyhrály.

Uvnitř dvě velké kapsy, zapínání na zip. A radost mám i z podšívky - sladila jsem ji s černými kousky geometrie na látce.

---

Mám poslední dobou zvláštní stavy, kdy jeden den mám skvělou náladu, spoustu energie a pocit, že zvládnu všechno, na co si vzpomenu.  Další den bych pak spala a spala a spala, všechno a všichni mě štvou a nestíhám vůbec nic. 

Snad to s jarem přejde, nějak mi tahle nevyrovnanost nevyhovuje..








úterý 13. února 2018

Středa popeleční, valentýnská, ..




.. a u nás ve školce letos i opožděně karnevalová.

Zrecyklovali jsme pro Terezku baletní kostým po Klárce, přidali donutový drdol omotaný francouzským copem (ještěže ten youtube máme:)) a naprosté Terezčino nadšení vyvolaly obličejové barvy, kterými jsem se o čtvrt na osm ráno  vytasila a narychlo ji na tvář motýla vykouzlila. Inspirace tady.

Klárka zkonstatovala, že na škole je nejhorší to, že tam nejsou karnevaly, nabídku motýla i vedle jejího oka ale odmítla. Moc jsem ji nepřemlouvala, dva motýli by už v rámci našeho ranního předpůlosmého stresu byli na mě moc. Nemůže ta škola začínat alespoň v půl deváté?






pondělí 5. února 2018

By Bro workshop




Sobotní půlden jsem strávila v Havířově - na vyšívacím workshopu v galerii Krystal.

Přesně takový relax a na pár hodin úplné vypnutí svého všednodenního života jsem už dlouho potřebovala.

Havířov jako město mě nadchl. Jela jsem vlakem, konečně jsem si tak prohlédla tolik diskutované nádraží s prvky bruselského stylu a měla čas si před začátkem workshopu v klidu projít Hlavní třídu (socialistický realismus) i s přilehlými dvorky. Havířov je až po druhé světlové válce na zelené louce vystavěné město, urbanisticky promyšlené, se spoustou zeleně. Domy na Hlavní třídě jsou většinou krásně a citlivě opravené, všude stromy, cyklostezka. Připadám si mírně nepatřičně, jako bych ani nepocházela ze severní Moravy a v éře před vznikem nákupních center nejezdila nakupovat do Ostravy-Poruby (vystavěná pokud se nemýlím ve stejném stylu). Nikdy bych nevěřila, že si mi to jednou bude líbit..

Ale konec ódy na urbanismus - v sobotu šlo hlavně o vyšívání.




V Krystalu teď vystavuje Ivana (By Bro), jejíž pojetí vyšívání mě nadchlo. Jednoduché, málobarevné, promyšlené, moderní. Základem výšivek je fotografie, převažující barvou tmavě modrá, podkladem jsou často krásně vzorované látky. Ivana kombinuje jednoduché obrysy hedvábnou nití s plnou výšivkou i s nášivkami (říká se tomu tak?). Výsledek je úžasný..

Na workshopu si většina z nás vyšila halenku, Ivana nám prozradila mnoho ze svého know-how (možná i více než původně chtěla :)), k tomu skvělý MALINOVÝ dort. A milá a vtipná Soňa (MALINOVÁ) a úžasně jednoduché prostředí galerie Krystal plné světla, s výhledem do jednoho z Havířovských vnitrobloků.


Kdybych se urputně nesnažila stlačovat rodinný rozpočet v zájmu přípravy akce "fasáda", určitě bych si některou z Ivaniných výšivek koupila. Takhle jsem si krom vyšité košile odvezla "jen" hrníček od Andrey Tachezy, po kterém už dlouho pokukuju.




Košili už obdivuje celá rodina (myslím tím naše, kteří v sobotu hlídali holky - díky), Klárka je nadšená z mého domácího dokončování výšivky a já nabrala energii na dalších několik týdnů. A plánuju další návštěvu, kde už si určitě koupím minimálně tu malinadesign misku k hrníčků, talířkům a konvici do sady. 

Moc děkuji za krásný den..


středa 31. ledna 2018

Můj


Využila jsem čekání na nové koženky, které potřebuji na ušití objednávek, a udělala si konečně radost batohem pro sebe.

Často se omlouváte, že vám dlouho trvá výběr látky nebo že se nemůžete rozhodnout. Já se nemohla rozhodnout asi rok:)

Navíc venku vykouklo slunce a mě po delší době chytila fotící nálada..


Tak tohle je on, mého srdce (podle muže kapku nudný - sprosťák) šampión:









úterý 30. ledna 2018

Když už jsem to před volbami načala..



Sobotní výsledek voleb stále vnitřně zpracovávám...


Momentálně jsem ve stavu, kdy vím, že:

- slušnost a dobro rozhodně nepřijde seshora, musí přijít zespoda - od nás.

-  naše holky se budu snažit učit nejen prohrávat (já sama jsem v sobotu zjistila, že mám v této disciplíně velké rezervy), ale i vyhrávat - pokorně a s úctou k poraženým..


Chtěla jsem toho napsat více, mám ale pocit, že to neumím vyjádřit tak dobře, jako to dělají jinde jiní. Moc se mi líbí například Syroovčino shrnutí - i když klidem mě teda vůbec nenaplňuje.

Pokud vám nevadí dále se v politickém tématu šťourat, doporučuji dokument o Andreji Babišovi Selský rozum. Má své mouchy a na klidu vám zřejmě taky nepřidá, je ale podle mě poučné jej vidět.


A já teď chci jen doufat, že mě v následujících pěti letech to, kdo je na Hradě, opravdu nijak zásadně neovlivní..